Diorama - co vše je potřeba než začneme stavět

Pár drobných rad na prvopočátky stavby strhující diorámy.

1. Diorama = Děj

Uvědomte si, co v podstatě chcete znázornit. Ve slově diorama je skryt děj, akce a více prvků než jenom jeden tančík a tankista. Ovšem bohužel jsem se na jedné výstavě dokonce setkal s tím, že byl samotný obrněný transportér umístěný na cestě v džungli bez ničeho. Hold dnešní modelářství už není co bývalo a když se řekne diorama, měl by být vidět děj či výřez určité situace a mě, jakožto dioramatistu-amatéra zamrzí, když to vidět není.

2. Plánky budoucí dioramy

Poté, co máte jasnou představu, jaký výjev chcete znázornit, začněte si vytvářet různé plánky s podrobnými, přehlednými popisky a rozměry!(aspoň já to tak dělám).

Je hezké si vyrobit obrovskou a do detailu zpracovanou diorámu, ale když ji nemáte kam dát, moc potěšení z toho mít nebudete a věřím, že Váš spolubydlící také ne.

3. Shromáždění prvků dioramy

Jakmile je hotovo, bylo by dobré začít shromažďovat jednotlivé prvky (dům, tank, jeep, figurky, stany, stromy, skály, patníky, ploty apod.) a na budoucí podložku je umisťovat tak, jak jsou na předem zhotoveném plánku. Připomínám, že podložka, na kterou budete např. tank umisťovat, musí mít rozměry budoucí diorámy!

4. Stavba

Jakmile máte prvky pohromadě začněte stavbou diorámy. Jestli máte terén, určete si způsob jeho vytvoření, pokud to jsou malé hrudky, měla by stačit modelářská hlína, pokud jste extrémisti (jako já) nejvděčnější materiál je zateplovací polystyren. Podobné  vlastnosti má i lepenka z krabice, ovšem ta tlustá, je pevná a ve více vrstvách splní svůj účel. Na větší kopec slepte více vrstev (polystyren, rozhodně lepenka). Po slepení těchto vrstev, mezi modeláři řečený sendvič, následuje další vrstva. U případu lepenky navrhuji průsvitný papír či lékařskou buničinu. Vymáchat v Herkulesu a nanést. Krásně to zaschne a přizpůsobí se povrchu. U polystyrenu tento krok nedělám. Ovšem pak se nemůžu divit, že to tak blbě vypadá. Na větší diorámy můžu z mé zkušenosti doporučit sádru. Do sádry samotné (prášek) přilijte jen tolik vody, aby vytvořila kaši (jistě si vzpomínáte na školní jídelnu) a tu roztíráte po bílém povrchu libovolným nástrojem, já používám zubařské dřevěné špachtle. Můžete vyrobit i pár neplánovaných terenních nerovností.

Dále je úprava povrchu (tráva, les, cesta, potůček…) a té se nechává vždy ruka volná, proto zbytek nechám na Vás.

Lepičům zdar a mnoho fantazie!

Autor: Jan Drabálek