Modelaření je otázkou trpělivosti, tvořivosti, do jisté míry je to hraní (hlavně nás, dospělých) a v neposlední řadě i otázkou finanční. Když se ale do modelaření s vervou pustíme, zůstanou nám sice pytle odpadků, hromádky odřezků, co se všude povalují, loužičky zaschlé rozlité barvy, která nikdy nepustí, rozřezané a náplastí oblepené prsty, někdy i slepená ústa sekundovým lepidlem, ale hlavně jeden či více krásných modelů, s kterými se budeme chlubit.
Nevíte ale, jak se modely staví? Nebo se chcete dozvědět, co možná ještě nevíte? Jestli ano, tak čtěte dál. Právě pro Vás jsem připravil následující seriál "Jak se staví model". První díly budou o úplných základech, proto jestli nejste zrovna začátečník, můžete je přeskočit.
Pokud začínáme, měli bychom si sehnat základní pomůcky a to:
Tyto pomůcny nejsou zdaleka všechny, co budeme potřebovat. K modelaření se vlastně používají i věci, do kterých bychom nikdy neřekli, že se nám mohou hodit (např.: Papír z krabičky od cigaret se hodí jako zdrsněný plech na německou techniku v 2. světové válce). Dále je dobré mít po ruce pár kolíčků (dřevěné jsou nejlepší - dají se opracovat do tvaru, který potřebujeme - špičatý, plochý... ), hadr, ředidlo (podle barev), různé drátky, provázky, čtvrtku, plíšky, špejle, párátka... zkrátka je toho hodně. Na spoustu věcí přijdete sami, jiné se dočtete zde.
Pro představu jsou vlevo moje pomůcky (kliknutím obrázek zvětšíte).
První, co budeme potřebovat, jsou štípací kleště pro oddělení dílků od stromečku (to, co nám zbyde po vyštípání všech dílků z jednoho platíčka :-) ). Poté využijeme lámací nože, nebo skalpel pro odříznutí různých otřepů či nálitků. Nakonec nám pomohou jehlové pilníky, nebo brusný papír k dokonalému zabroušení.
Další, po čem sáhneme, je lepidlo. Existuje mnoho druhů, ale mně osobně se osvědčilo lepidlo s jehlovým aplikátorem, díky kterému se snadno a přesně lepí malé díly, avšak velké plochy také nejsou překážkou. Po slepení dílků k sobě budeme někdy muset zabrousit vzniklé hrany a přechody. Pokud bude potřeba, použijeme trochu tmelu, který necháme zaschnout a zabrousíme do hladka. - Tmelů je opět hodně, ale nám prozatím bude stačit obyčejný jednosložkový.
Štětce si volíme podle toho jak velkou plochu barvíme. Jestli barvíme malou, osvědčil se mi tenký kulatý štětec (např.: č. 00). Pokud je barvená plocha větší, volíme větší i štětec, i když já používám raději ten menší. Při barvení dáváme na štětec jen trochu barvy - vždy se dá barva přidat, ale ubrat jde špatně.
Slepit model je jedna věc, druhá a neméně důležitá (možná důležitější) je model dobře nabarvit, dát mu patinu a celkový vzhled. Ono se řekne:"Dyk to jenom natřeš...". Tohle může říct člověk, který si to nikdy nezkusil, protože pak by věděl, že samotné "přetření" byť jednoho dílu jednou barvou nebude nikdy vypadat reálně a bude mu pořád "něco" chybět. Ale to už předbíhám.
A proč se už teď zabývám barvami? Odpověď je jednoduchá: Model musíme barvit v průběhu stavby, protože po úplném slepení bychom se ke spoustě míst štětcem nedostali. Dále se nám budou lépe barvit i malé díly, které jsou jinou barvou než je podklad, kam po přilepení patří.
Ze všeho nejdříve si musíme sehnat barvy, které budeme potřebovat. A jaké to jsou se dočteme v návodu přiloženém v krabičce s modelem, nebo na krabičce. Základní barvy jako je červená, zelená, žlutá, oranžová atd. (s vyjímkou bílé a černé) budeme potřebovat zřídkakdy, proto nám vystačí malé množství - na to se mi osvědčily sety barev od Agamy. Já jsem začínal tím, že jsem si nakoupil základní odstíny barev (lihové barvy od Agamy v krabičce po pěti kusech - na obrázku vpravo, pět sad v modrých krabičkách). Poté se nám již "arzenál" odstínů pomalu rozrůstá. Lihové barvy ve skleněných lahvičkách mi stačily dokud jsem nezačal stavět techniku. Musel jsem si koupit emailové barvy v plechovkách. A musím uznat, že lépe kryjí, lépe se míchají a mají lepší vzhled, ale oproti "lihovkám" déle schnou - okolo půl hodiny zavadnutí, okolo třech hodin úplné zaschnutí. Ale pozor! Lihové a emailové barvy se nedají míchat! Dají se míchat jen barvy stejného druhu.
Všechny pomůcky se dají sehnat v obchodě s modelářskými potřebami, můžete se však porozhlédnout i v obchodech pro kutily (pilníky, pilky...) a v drogerii (ředidla, štětce...). Modelaření je poměrně drahý koníček. Nejdražší na modelaření je koupě modelu. Ta je závislá na typu modelu. Letadla v měřítku 1:72 se dají pořídit od 150,- Kč, pozemní technika od 300,- Kč (vše závisí na propracovanosti modelů, výrobci, a také na materiálu - rezinové modely z PUR stojí i okolo 3000,- Kč). Další poměrně drahou položkou jsou barvy. Emailové stojí okolo 40,- Kč za kus, akrylátové 70,- Kč. (ceny jsou pouze orientační).
Tímto bych uzavřel výčet pomůcek a v dalším díle se můžeme pustit do stavby modelu.
Autor: Jakub Šimák